Život s Andělou, aneb rošťárny den po dni

 
     
 

24.9.2011

Dnes (tj, v sobotu 24. září 2011) jsme se s Andy vydali na naši první společnou výstavu. Byla jí klubová výstava BCCCZ ve Zbraslavi (u Rosic). Jen o pár dní Andy přerostla třídu štěňat a vystavovali jsme ji tedy ve třídě dorost.

            Samotné přípravy ale začaly dříve. Začali jsme Andy učit, aby uměla chodit v kruhu a aby vydržela v postoji. Silvinka si vzala na starosti zkrášlovací část (česání apod.). Na zahradě jsme zvládali všechno docela dobře.

            Samotná realita však byla o trochu jiná. Andy měla radost z velkého množství borderek (asi kolem 120 hafušů) a tak se moc nesoustředila a chtěla si hrát. Abecedně jsme vyšli v kruhu na předvádění jako první, takže kromě Andy jsem byl nervózní i já, protože jako první jsem ještě nikdy nepředváděl. Pak mě paní rozhodčí Peggy Bailey z Velké Británie zaskočila tím, že chtěla, abych ji předvedl pohyb Andy do trojúhelníku. Nakonec jsme to s Andy spolu zvládli a v rámci možností předvedli. Paní rozhodčí vybrala na první dvě místa fenečky najisto, na další dvě místa se dlouho rozmýšlela a to už Andy přestalo bavit stát v postoji a začala se mnou bojovat a bohužel, já byl ten, který začal prohrávat. Pokud jsem se dobře díval, tak rozhodčí vybírala na třetí a čtvrté místo ze tří borderek, jednou z nich byla i Andy. Bohužel, jsme se nakonec na pozici s číslem nedostali. Ale i tak, Andy byla ohodnocena jako Velmi nadějná s hodnocením: „Dobře vyvážená hlava, dobrý skus, dobrá délka zad, dobrý ocas, dobrý pohyb.“

            Míša nakonec nevystavovala další ze sester AC-DC (Miu), takže v naší třídě bylo vystaveno deset fen.

            Andělky sourozenci Ace Sam a Attractive Abbygale byli posouzeni jako Velmi nadějní 2. Maminka Foolish Bree byla oceněna Výborná 2, res.CAC.

            Po výstavě si spolu všichni zaběhali, okousali se a zablbli si. Den se opravdu vydařil a přálo i počasí. Krásně svítilo sluníčko.

7.8.2011

Nedělní den byl parný. Cvičák proto probíhal volnější formou. Procvičili jsme ZOPku, která nám jde na pamlsek v celku bez problémů. Všechna štěňata se společně vyřádila na louce a posléze i v nedalekém rybníčku, do kterého vlezla i Andy a dokonce i plavala. Po 15h se zvedl vítr a prohnala se celkem silná průtrž. Nedaleko cvičáku spadl vzrostlý topol, který se rozlomil v půli. Déšť a vítr tedy ukončil výcvik a všichni jeli domů.

6.8.2011

Andělce vypadl poslední mléčný zub. Špičák

4.8.2011

Jsme Andělku přihlásili na výstavu do Zbýšova.

26.7.2011

Odpoledne jsme si to namířili směr domov a protože jsme jeli přes Prahu, domluvili jsme si návštěvu u Míši a Boříka. Anděla je okamžitě poznala a byla šťastná, že je vidí. Od Bree, Indyho a Mii se nejdřív trochu držela, ale pak začala řádit s nimi. Kdyby nás netlačil čas (a Míša s Boříkem se nechystali do Německa) zůstali bychom rádi i déle. Čekala nás taky ještě dlouhá cesta, domů jsme dorazili kolem 21 hodiny. Přivítání bylo bouřlivé. Rodičům Andělka chyběla a my se zase těšili na šeltičky.

25.7.2011

Andy začala kulhat, takže jsme si udělali odpočinkový den, užívali si babičky a volna.

24.7.2011

Vydali jsme se do Hřenska na lodičky (houpání se Anděle moc nelíbilo) a pak jsme pokračovali na Pravčickou bránu. Vypadalo to, že bude pršet. Do schodů jsme Andy nosili a střídali se, ale mně nějak docházely síly, takže pak už ji nosil jen Aleš sám. (A že se nanosil, jen na Pravčickou bránu je to 2 km do kopce nebo schodů!) Bylo to krásné, ale taky to byl nejnáročnější výlet za celou dovolenou. Vrátili jsme se večer, rozloučili se s Evičkou a Vlastou a vydali se na cestu k Ústí nad Labem, k babičce.

23.7.2011

Byl poslední den našeho pobytu v Sekerkových loučkách. Dobalili jsme poslední věci, rozloučili se se sousedy a paní domácí a naposledy šli na procházku k ovečkám. Pak jsme vyrazili na cestu do Malé Bukoviny za Evičkou a Vlastou. Zastavili jsme se na oběd v restauraci, kde byla v chodítku tak osmiměsíční holčička a neustále chodila za Andělou a chtěla se s ní mazlit. Andělka se taky chtěla mazlit, ale museli jsme ji hlídat – občas se ještě zapomene a chňapne, tak aby holčičce neublížila. U Evičky doma měli zrovna tři štěňátka, tak se s nimi Andělka seznámila a chtěla si s nimi hrát. Jenomže když Andělka máchla tlapkou, tak štěně odlítlo půl metru a dost dlouho mu trvalo, než došlo zpátky. Štěňátka měla právě 4 týdny. Jinak se Andělce moc líbila. Odpoledne jsme šli na procházku, abychom se mohli pokochat krásným okolím. Večer jsme poseděli a grilovali a Eviččina sestra Kačenka (4 roky) šla říct svému tatínkovi, ukazujíc na Andělu:“To je ten pes, co se jmenuje fena.“ :-) Opět jsme nocovali ve stanu.

14.7.2011

Jsme se s Janou a Matýskem byli podívat na zámku Kačina, kde se Jana vdávala. Pak jsme se stavili v Přelouči na oběd, kde jsme se rozloučili s Janou a Matýskem. Pokračovali jsme do Sekerkových louček, kde jsme měli zajištěné ubytování. Dorazili jsme navečer, jenom jsme vybalili a seznámili se s nejbližším okolím.

13.7.2011

Jsme se vydali na dovolenou po naší vlasti. Andělka jela s námi, šeltie zůstaly doma, aby rodičům nebylo smutno. :-)

Naše první cesta vedla do Zdechovic ke známým.  Janě a Jirkovi. Mají ročního chlapečka Matýska a Bordeauxskou dogu Chilli. Anděla nejdřív nevěděla, co si o ní má myslet, ale pak se holky skamarádily a krásně si hrály. Matýsek se Andělce taky líbil. Zůstali jsme přes noc (ženili se nám nad hlavami všichni čerti, sešlo se několik bouřek, což narušilo náš původní plán postavit si stan na louce a tak jsme byli rádi za azyl v domě).

9. - 11.7.2011

Se konal výlet organizovaný naším cvičákem. V pátek v podvečer jsme přistoupili do vagonu vlaku plného lidí a psů. Nevím proč, ale ostatní cestující se našemu vagonu vyhýbali a i paní průvodčí ho raději obcházela zvenku na zastávkách. :-) Možná proto, že v tomto vagonu bylo 13 lidí a 16 psů. My jsme s sebou měli všechny tři – Andělku, Ellie i Sorbonnka.

Vystoupili jsme v Níhově a vydali se na cestu na soukromou louku poblíž Řikonína, kde jsme měli přespat. Většinu cesty jsme šli podél říčky a museli jsme často brodit na druhou stranu. Andělka brodila zdatně. Ellinku jsme museli nejprve přenášet, pak se opatrně snažila přejít suchou nohou přes kameny a nakonec to vzdala a i pacičky dobrovolně smočila. Nadšená z toho tedy ale nebyla. Dostala přezdívku terénní bárbínka :-). Sorbonnek taky brody zvládal sám a dost se mu dařilo pacičky namočit minimálně. Po Karlíkovi (což je Pražský krysařík) byly naše šeltičky nejmenší psi výpravy a Anděla byla nejmladší.

Když jsme dorazili na soukromou louku, postavili jsme stany, poseděli u ohně a šli spát.

Ráno jsme šli do Řikonína pro další členy výpravy, kteří se měli připojit. Pak jsme pokračovali přes Újezd u Tišnova  a proti proudu řeky Loučky. Tato část cesty byla v otevřené krajině a sluníčko docela pálilo. Když jsme došli přímo k řece schované ve stínu stromů, zastavili jsme se, aby se psi i lidé trochu osvěžili. Aleš musel v neděli do práce, takže jsme věděli, že se musíme odpojit a vrátit do Řikonína na vlak, protože dál po plánované trase je problém se spojením do Brna. S lítostí jsme se rozloučili a obrátili zpět na cestu do Řikonína a pak vlakem do Brna. Byla jsem na všechny pejsky moc pyšná. Pro šeltie to byl první výlet tohoto druhu vůbec  (s přespáním ve stanu, brody...) a pro Andělku to byl vlastně taky první výlet tohoto druhu a byli všichni moc šikovní. Těšíme se na další výlet!

5.7.2011

Chtěla jsem každý den, co máme doma Andy napsat něco, co stojí za zmínku. Nějak ale není čas. Andělka roste, méně spí a více vydrží. Věnujeme se jí  jak to jde a tak moc času nezbývá. Taky se nám líbí na cvičáku a podle rad cvičíme i doma. Dnes jsme byli na chalupě, abychom svedli boj s kopřivami (vyhrávají, výška 2,50m). Když jsme chystali věci na odjezd, Andy naskočila do auta, asi se bála, abychom ji tam nezapomněli. „Venkov“ na ni dojem asi neudělal. :-) Na oběd jsme se stavili v restauraci U rybníka, je tam venkovní posezení nečekaně u rybníka a občas tam chodíme s pejsky. Andělka se chovala jako slušně vychovaná dáma. :-)

3.7.2011

Andělka s Alešem společně absolvovali první stopu. První pro ně oba. Andělka byla šikovná a Aleš jí to skoro nekazil. :-) Na cvičák jsme vzali i Sorbonna a Ellie a i já jsem se stala oficiálně členkou KK Židlochovice. Andy byla oprsklá a okusovala Ambru, což je Československá vlčanda, která nemá ráda feny s malým sebevědomím. Sorbonne si hrál se Sárou, která je z útulku a s nikým si prý nechce hrát. Taky jsem se divila, Sorbo si taky s nikým moc nehraje. Měla jsem z něj radost.

2.7.2011

Chtěli jsme vzít Andělu do zoo, ale ještě není naočkovaná proti vzteklině, tak jsme ji museli nechat doma. Potkali jsme tam jednu šeltii a když jsme odcházeli, zrovna tam přišly 3 border kolie – černobílá, hnědobílá a blue merle. A protože s námi byla v zoo kamarádka a Anděla s námi nebyla, šli jsme pak ještě se všemi třemi pejsky na procházku.

1.7.2011

Anděla ukradla z kuchyňského stolu maminčinu antibiotickou mast do oka. Maminka mi volala, jestli jí tu mast můžu sehnat. Malý zádrhel byl, že ta mast je pouze na recept. Ten se mi naštěstí povedlo sehnat ještě v pátek (děkuji pane doktore). Pan doktor nemá rád zvířata a přírodu. Nejlepší trávník je pro něj zalitý betonem. Když jsem mu říkala o recept a proč ho potřebuji, hned mi ho napsal. Když jsem ale dodala, že když ho nepřinesu, maminka mi ubezduší Andělu, odpověděl:“V tom případě zapomeňte, že jsme spolu mluvili.“ Vtipálek. Hned pokračoval, že jsou toho pouze 3 gramy a i kdyby to sežrala (nesežrala, jen ochutnala a požvýkala), nic jí z toho nemůže být. Maminka novou mast dostala s poučením, že ji nemá nechávat v dosahu Anděly.

26.6.2011

Dnes nám Andy udělala obrovskou radost. Poprvé jsme s ní byli na cvičáku a to v Židlochovicích. Byli jsme překvapeni individuálním přístupem lektorů (či jak mám Lenku  a Vojtu nazvat). Na cvičáku se schází pravidelně parta perfektních lidiček a pejsků. Andy má spoustu nových kamarádů. Předvedli jsme Lence, že umíme přijít na přivolání, dále sedni a lehni. Pak jsme cvičili chůzi u nohy i s obraty. Byli jsme pochváleni, jak moc jsme šikovní. Cvičit chůzi u nohy jsme dostali jako domácí úkol do příštího týdne. Po tomto výcviku si spolu všechna štěňata, a že jich tam bylo, krásně hrála. Jen já zapomněl doma foťák, takže nemáme ani jednu fotku :o). Po 15h jsme poskládali překážky na jednoduchou sestavu agility. Samozřejmě, že štěňata nic neskákala a nedělala nic, co nesmí. Andy ukázala, že se nebojí vysoké kladiny, houpačky, ani tunelu, který nemá pevný konec. Všichni přítomní koukali, že se ničeho Andy nebojí. My se nedivili. Moc dobře víme, že jsme si vybrali skvělé chovatele. Taky že rodiče Andy jsou výborní a Andy je přesně takové štěňátko, jaké jsme si přáli. Občas nás sice překvapí (třeba jak žere ovoce a zeleninu, nebo svými akrobatickými výkony), ale jinak je to zhmotněný sen. Od příštího týdne začneme s Andy cvičit stopy. Budeme mít dobrého učitele, neboť Vojta býval členem záchranné kynologické brigády. A malá zajímavost na závěr: na stejný cvičák chodí i Cora Renčin ranč jejímž otcem není nikdo jiný než strejda Indy ( Crazy Brown Gasko Prim). :-)

25.6.2011

Anděle vypadl další zub, dvojka vpravo nahoře. Taky byla na třetím očkování. A protože byla hodná, dostala nový obojek.

24.6.2011

Andy dnes zachránila první život. Když jsem sekal trávu, přinutila mě zastavit, abych nepřejel šneka. Jak dodává Silvinka, kolik šneků rozšlápla, už ale Andy neprozradí. Přistihli jsme ji, jak nám na zahradě přímo z keře ožírá maliny a rybíz. A my se pořád divíme, proč na těch keřích nic neroste.

23.6.2011

Anděla dnes na procházce potkala Kokryni, jejíž jméno už jsem zapomněl. Hezky si spolu hrály a Anděle se nová kamarádka velice líbila. Večer jsme si nenechali ujít možnost vyfotit kolozubův úsměv :)

22.6.2011

Anděle vypadl třetí zub, jednička vpravo dole.

21.6.2011

Za první horní jedničkou šla dnes podle předpokladů i druhá. Máme doma kolozuba. :-) Pravé ouško má Andy skoro pořád sklopené, levé má občas nahoru. Zatím vypadá docela srandovně. Večer pomáhala Anděla zalévat zahradu a celá se zmáchala ve vodě :)

20.6.2011

Andělce vypadl první mléčný zub! Jednička vpravo nahoře. Taky už zrovna ty horní jedničky měla ve dvou řadách. Tipuju, že ta druhá půjde za první nejpozději zítra.

19.6.2011

Andělka nás krásně vítala, když jsme dorazili domů. Ellinka ale vypadala nějak použitě, byla celá oslintaná a nějaká unavená. Hláška dne: „Dejte Anděle večeři, už sežrala půl zahrady,“ a taky:“zbyly vám jenom žlutý maliny, červený všechny snědla Anděla.“ :-)

18.6.2011

Jeli jsme s Alešem na víkend pryč a Anděla musela zůstat doma. Jak my říkáme ve školce. Hlídali ji rodiče. Naučila se proplazit pod plotem a courá po sousedních zahradách. Díry postupně nacházíme a ucpáváme.

17.6.2011

Dnes mi Anděla snědla ze stolu Deli čokoládu a co nesnědla, tak rozmazala po zemi :) Hold, nic se nesmí nechat v jejím dosahu bez dohledu.  Také mi ukázala, že i lusky hrachu jí chutnají. Učím ji chodit po fošně asi dva metry dlouhé, která je podložená chodníkovými dlaždicemi, aby neměla v budoucnu strach chodit po kladině. Za frisbee běhá jako pominutá a krásně je nosí zpět.

16.6.2011

Koupila jsem Andělce novou hračku. Je to kombinace přetahovací a kousací hračky. Andělce se líbí a snad ji chvíli vydrží. Dávám ji týden.

15.6.2011

Ovečka už nemá levé oko a nos. Andělka se rozhodla, že je to její ovečka. Nezbývá, než s ní souhlasit. Muž mi ji chtěl sice opravit, ale Andělčin zásah už stejně bude pořád znát. Andělka tedy má ovečku.

14.6.2011

Koupila jsem ovečku z ovčího rouna. Moc se mi líbila. Koupila jsem ji, aby Andělka viděla, jak vypadá ovečka, ale vlastně si ji chci nechat. Večer jsem Andělku s ovečkou fotila. Slušelo jim to spolu. Zabrala jsem se do toho tak, že jsem si nevšimla, že stojím v mraveništi. Mravenci mě pak ale upozornili. Andělce připadalo vtipné, jak je ze sebe setřásám. To byla skvělá hra! :-) Uvažuji, co můžeme Andělce pořídit, aby to pásla, ale nebylo s tím moc práce.

13.6.2011

V neděli jsem Andělce ještě vyčesávala uvolňující se podsadu. V pondělí ztrestala kartáč a odstranila z něho gumovou rukojeť. Udělala z ní velkou spoustu malých kousků.

12.6.2011

Byli jsme se podívat v Židlochovicích na cvičáku, ale výcvik byl patrně zrušený, tak to musíme zkusit jindy. Pak jsme jeli zpátky domů a Andělka měla velkou radost, že zase může okusovat Ellinku. I Sorbonnek byl rád.

11.6.2011

Na víkend jsme jeli do Židlochovic, kde jsme byli u manželovy maminky. Oba se v sobotu večer účastnili oslav 100. výročí založení sboru dobrovolných hasičů města Židlochovice a oba taky dostali čestné medaile. V sobotu jsme tedy Andělku venčili v parcích v Židlochovicích, kde si Andělka našla i kamarády. Nejvíc se jí líbila Becky. Krásně si spolu holky hrály. Becky je výmařský dlouhosrstý ohař a má 10 týdnů. Holky jsou tedy skoro stejně staré a skoro stejně velké, takže jejich hry byly vyrovnané. Taky jsme byli u tety, která měla na hlídání specifického chlapečka.  Je mu deset, ale nemluví a má výrazně zpomalený vývoj. Andělka byla ale krásně trpělivá a nechala se hladit spastickými ručičkami, i když to nebylo úplně citlivé.  

10.6.2011

Andělka byla déle „ve školce“, tak jsme pak večer víc cvičily a hrály si a Andy krásně aportovala. Už zvládá i povel: Okolo! Je to naše šikovná holka. Jen ta spoušť ... Andy našla tašku, kam dáváme suché pečivo pro koně. Všechno ho vytahala, něco částečně nakousala a nadrobila a roztahala po celé chodbě.

9.6.2011

Koupili jsme Andělce nové hračky a nějaké žvýkací kostičky. Má proti šeltiím výrazně vyšší spotřebu. Krom toho, že si Andělka s hračkami hraje, tak je taky slušně likviduje.

8.6.2011

Dnes jsem nepřijel z práce už ráno, ale bohužel, až kolem 13h. Počasí je celý den šílené, tak jsme doma. Přetahujeme se o hračky a házíme a aportujeme vše, co jde. Odpoledne napršelo skoro 30mm, takže máme zahrádku jako bazén, pejskům to ale nevadí a bláta si užívají :o)

7.6.2011

Andělka občas požužlává ušní lalůčky ať už s náušnicemi nebo bez nich. Když jsem přišla z práce, zase mě tahala za ucho, zkusmo jsem si sáhla na náušnici, zda stále drží. Držela. Za chvilku to Andělka zkusila znovu. Opět jsem zkontrolovala naušnici. Nebyla. Andělka se na mě podívala a polkla... naštěstí mi náušnici jen shodila do trávy, kde jsme ji našli (i když už to chvíli vypadalo, že ji Anděla sežrala). Večer jsme měli návštěvu, která se přišla podívat na Andělku. Andělka si pak krásně hrála se slečnou Eliškou.

6.6.2011

Dnes je pondělí a tak už jsme se s Andělou vrhli do výcviku. Respektive Andělu cvičila Silvinka a já jen přihlížel a hlavně chválil. Procvičovali jsme obíhání překážky, házeli frisbee a hráli různé motivační hry.

5.6.2011

Od rána jsme dělali čest neděli, jen jsme si hráli a nic jiného jsme nedělali. Pejsci měli česací salon, Silvinka je všechny tři krásně učesala. Andělka nechtěla dát ani chlup zadarmo. Na návštěvu za námi přijeli Tonda a Feris. Oba si chtěli hrát, bohužel neměli moc času. Andělka řádila, lezla na každou hromadu hlíny, kterou máme na zahradě. Taky se kopala díra do země, aby se mohl udělat vstup do sklepa. Andělka, kdyýž to viděla, hned pomáhala, lehla si na zem a začala kutat díru. :-)
Třešně, které mi při trhání spadly ze stromu na zem, stihla obratně sníst. Při zalévání zahrádky nás Silvinka natočila na kameru, takže je Anděla přistižena přímo při činu. Večer se s Ellie a Sorbonnem honili tak intenzivně, že všichni
tři odpadli a spali celou noc :o)

4.6.2011

Udělali jsme si s maminkou a pejsky malý výlet a zkontrolovali stavební práce na sestřině obydlí. Andy jela poprvé autem společně se Sorbonnkem a Ellie. Pořád se snažila dostat k mamince, která řídila, ale byla dobře přikurtovaná. Žigul si od Andy držel odstup, je už totiž větší než on.

3.6.2011

Andělce se opravdu moc líbí běhat za létajícími talíři, takže jsem dnes ráno házel a házel, div mi ruka neupadla. Opravdu Frisbee asi bude sportem, který Andy bude bavit. Zato procházka byla plná vzdorů, Anděla jako by zapomněla, co znamená „sedni“, neustále táhla (ještě, že je zatím štěně a neutahala i mě) a pokoušela se pást auta. Hold, není každý den posvícení :o).

2.6.2011

Přetahování se s Andělkou o hračky a její občasná výhra je výborně motivační. Když ji občas rozkáži „Pusť!“ a pak jí hračku hodím s povelem přines, tak s hračkou přiběhne zpět ke mně. Při trhání třešní mě Andělka ukázala, že nemá z ničeho strach. Když jsem byl na stromě, tak vylezla na hromadu písku vedle stromu a z písku vlezla na hromadu dřeva. K večeři dostala Andělka vařené srdíčka. Velice jí chutnala.

1.6.2011

Dieta Andělkou má dobré výsledky, Ellinka začíná hubnout! Naučila se uhýbat před výpady Anděly a taky už ji pacifikuje poněkud důrazněji, protože Anděla taky přitvrzuje při hrách. Ellinka je úžasná a tomu bláznivému štěněti to celkem toleruje. Anděla je většinu času Ellince pověšená za chlupy pod uchem, za límec, divím se, že Ellince ještě neutrhla ucho. :-)

31.5.2011

Začali jsme Andělku učit povel Lehni! Je šikovná, jde jí to hezky. Snažili jsme se ji postavit do výstavní pozice, abychom pak s plynoucím časem mohli porovnávat, jak se měnila, ale neustále dělala kočičí hřbet. Naučila jsem ji ale ukazovat zuby (bez toho, aby mě ohlodávala) a tak se nám podařilo zdokumentovat uražený špičák.

30.5.2011

Přišla nám zásilka z jednoho internetového obchodu s psími potřebami. Máme několik nových frisbee, hraček, stopovacích pomůcek a knížky. Frisbee se Andělce moc líbí, jen nechápe, že je to hračka pouze aportovací a ne příležitostně kousací. Pomalu taky začínáme hrát čuchací hry.

 

29.5.2011

Vzala jsem Andělku za Alešem do práce. Zažila spoustu nových věcí. Poprvé měla na sobě kšírky (naštěstí) poprvé měla náhubek (vůbec se jí to nelíbilo), poprvé jela autobusem a šalinou a poprvé taky byla na hasičské stanici. Autobus se jí nejprve vůbec nelíbil, ale cestou zpět jej vzala na milost. Nožičky měla ale za dnešek uštrejchané až u samého bříška, po městě jsme hodně chodily pěšky. Navečer se pak stavila sestra s vlčí špicí Ferinkou, tak se seznamovala s Andělkou. Obě jsou podobně bláznivé, tak příště už si snad budou pořádně hrát. Dneska to bylo takové oťukávání.

28.5.2011

Alešova babička měla 82. narozeniny, tak jsme Andělku vzali s sebou na oslavu, aby se socializovala.  Byla moc šikovná. Babičku k narozeninám hezky opusinkovala. Potom si s Andělkou hrály děti, takže odpoledne krásně spinkala. :-) Hrát si venku, to moc nešlo, protože celý den pršelo. I když jsme byli i s dětmi na procházce, nebylo to ono a raději jsme šli domů. Tam na nás nepršelo.

27.5.2011

Andělka asi neměla v noci či ráno co dělat a proto udělala z tenisáku něco, co ho ani vzdáleně nepřipomíná. Teď je to už jen spousta náhradních dílů. Myslím, že dnešní fotka vypovídá za všechno. Pokud Vás zajímá, co jsme vyplašili na zahradě, koukněte sem - vyplašenka 1 a vyplašenka 2. Dopoledne nám začalo pršet, tak jsme hrátky museli přesunout ze zahrady pod střechu. Anděla mi aportovala létající talíř. Odpoledne jsme navštívili pana veterináře, který Andělu přeočkoval. Byla statečná, ani si nevšimla, že dostala včeličku. Cestou autem nedělala žádné problémy, koukala z okna a nebo spala. Ani jednou nekníkla. Opravdu byla moc hodná.

26.5.2011

Dneska mi Nikol poradila spoustu užitečných věcí, co a jak můžeme Andělku učit. Odpoledne jsem to hned začala zkoušet a pak Andělka ještě krásně aportovala. Taky si krásně hrála se Sorbonnkem a Ellinkou.

25.5.2011

Ráno mě Anděla překvapila, nevím, jestli mile a nebo nemile. Dokázala sama vyskočit na naši postel. Ještě teď, tomu nemohu uvěřit. Odpoledne jsme společně skládali lavičku, Anděla mi pořád chtěla odnášet nářadí. Tak jsem ji házel míček, dokud jí to nepřestalo bavit.

24.5.2011

Dnes jsme byli s Andělou celý den na zahradě. Pomáhala natírat lavičku (málem se natřela na zeleno). Také se mnou čistila bazén, respektive hlídala skoro celou dobu hadici, ze které vytékala voda, která v bazénu zůstala přes zimu. Hraní se Sorbonnem a Ellie probíhá už tradičně každý den. Všichni tři se honí a Ellie u toho ještě štěká na Sorbonna. Poprvé jsem viděl, že Anděla povalila i Sorbonna poté, co ho kousla do nohy.

23.5.2011

Andělka měla nad ránem průjem. Vzhledem k tomu, že je jako popelnice a sežere na co přijde, tak se spíš divím, že to byl její první průjem. Moc se jí to nelíbilo. Chuť k jídlu ji ale neopustila a během dne se to zlepšilo. Muž jel ráno do práce a pak jsem vyrazila i já. Andělka byla sama doma. Když jsem odcházela, tak pro formu dvakrát kníkla, ale jinak byla hodná. Z práce jsem se opět vrátila pozdě, takže už byla Andělka dole s pejskama a s rodičema. A stihla tam udělat pěkné smetiště.  Maminka se mě pak ptala, jestli majitelé po návratu z práce uklízí školku. :-)  No uklízí, protože jsou rádi, že pejsek není sám, když musejí být v práci. Uklidila jsem a vytřela a to obě patra. Zítra ráno Aleš přijede z práce, tak bude uklízet pro změnu on. Taky jsem dnes poprvé vzala sama všechny tři pejsky na vycházku a teda Andělka se motala jako motovidlo. Zakopla o Ellinčino vodítko, udělala kotrmelec...  koukala kde co lítá a zapomněla, že má šlapat... no bylo to zajímavé. Čeká nás ještě hodně práce.

22.5.2011

Od rána praží sluníčko a Anděla si užívá na zahradě. Běháme přes tunel (jen Anděla, já se do něj nevlezu) a aportujeme míček. Odpoledne se Ellie a Sorbonne spikli proti Anděle a oba ji honili po zahradě a vzájemně na sebe štěkali. Ještě jsem neviděl, že by si takhle Sorbonne hrál s Andělou. Večer Anděla našla tašku s cibulkami nějakých kytek a samozřejmě hned jednu cibulku rozpreparovala  na malé kousíčky, takže včerejší generální úklid v podstatě neměl cenu.

21.5.2011

Dnes se Andělka svezla cca 40km autem, jela mi na klíně, byla celkem hodná a nezlobila. Hráli jsme si na zahradě a také se schovávali do stínu. Odpoledne přišla velká bouřka. Dvakrát uhodilo do nedalekého kostela. Byly to obrovské rány. Zatímco Sorbonne a Ellie se za námi přiběhli schovat a mazlit, Anděla se v klidu uložila k spánku. Večer chodila jako vodník, neboť během bouřky napadlo skoro 11mm vody za necelou půl hodinu.

20.5.2011

Andělka doma udělala pěknou paseku, než jsem se vrátila z práce. Nejen nahoře, ale i dole. Někde na zahradě našla kus polystyrenu (dost velký) a drolila ho na kuličky. Velmi důkladně. Našla taky krabici s papírem na vyhození, tak si hrála na skartovačku. Kousky umí dělat opravdu malé. Odpoledne jsem si vzala noviny na zahradu a četla si je vleže na dece. Andělka ale naznala, že včerejší noviny už za čtení nestojí a zkoušela mi je požvýkat. Asi bude muset absolvovat školení na téma: „Literatura včera a dnes aneb co se ještě bude číst.“ Teď spinká. Asi sbírá síly na noc. Ví, že páníček přijde z práce až ráno, tak abychom si to spolu pěkně užily. Nevím proč mám pocit, že se asi moc nevyspím...

19.5.2011

Celé dopoledne byla Andělka na zahradě s Alešem. Odpoledne jsme pak vyrazili za mužovou maminkou a babičkou do blízkého města. Andělice naprosto v pohodě cestuje výtahem a s oblibou kouká balkonovými dveřmi z pátého patra (za sklem samozřejmě). Vyrazili jsme všichni tři – já, Aleš a Anděla na jedno na zahrádku. Sympatický pan číšník Andělce přinesl kus sýra. Byla nadšená. Přišel podruhé a donesl víc. Pak se ptal, jak bude velká a když jsme mu řekli, že tak 50 cm a 18 kg, tak prohlásil, že příště bude muset schovat tak půl cihly sýra. Moc se mu líbila a říkal, ať zase přijdeme. Myslím, že přijdeme, protože tam pejsky rádi vidí a automaticky jsme pro Andělku dostali i misku vody. V autě zatím Andy jezdí na klíně. Podle toho, jak je nebo není unavená buď spí a je hodná, nebo zlobí. Už má ale nachystané kšíry a psí pás, tak jsem zvědavá, co na to bude říkat.

18.5.2011

Když jsem přijel z práce, Anděla byla v přízemí se Sorbonnem a Ellie, ale nějak mě zapomněla přijít přivítat. Dnes jsme se věnovali rekonstrukci lavičky. Andy nevadilo řezání a broušení flexou, neměla strach ani z odlétávajících jisker. Největší zábava byla, válet se ve vysypané maltové směsi. Jo a taky se nám zavírá branka, protože ta dřevěná kostka, co Anděla před pár dny někam odnesla, byla jako zarážka na branku. K večeru Andy pomáhala zalívat zahradu a kupodivu, když jsem ji řekl, že nesmí do záhonku, tak do něj nevlezla. Akorát zase pila vodu se zavlažovače trávníku. Přes plot se na dálku seznamovala se sousedovic štěnětem němčoura.

17.5.2011

Andělka byla venku kolem půlnoci a pak až těsně před pátou ráno. Aleš jel do práce dřív než já, povedlo se mi ji rozptýlit a neplakala pak ani když jsem odešla já. V práci jsem se musela zdržet. Naštěstí Andělka už byla v péči rodičů a Sorbonnka s Ellie na zahradě, ale utíkala mě přivítat. Chvíli jsem pak plevelila a Andělka mi pomáhala. Vytahovala mi plevel z bedýnky, tahala ho zpět po záhonku a vyhrabávala v záhoncích jamky. Urputně. Pak si v řádku ředkviček vybrala jednu, která se jí líbila nejvíc, tu si vytáhla a zbaštila. Ráno si ze zahrady přinesla nějaký napůl zteřelý klacek. Jak jsem se chystala do práce a chodila po bytě, chodila Andy za mnou a vždy, když jsem se zastavila (například v koupelně) lehla si u mých nohou a žužlala si klacek. Výsledkem je, že třísky a kousky byly úplně všude. Na koberci, na dlažbě, všude. Večer to doladila, když probrala odpadkový koš. Asi kontrola, zda třídíme odpad. Přiznávám, třísky z klacku jsem neodnesla na kompost, ale hodila do koše. Dáma je ekolog vegetarián asi. :-)

16.5.2011

Dnes v noci Anděla ukázala, že je opravdu vychovaná. Když se jí nepodařilo nás vzbudit, šla se vyčůrat na podlahu na záchod :o) Ráno jsme si hráli a Anděla utrhla žirafě hlavu, tak ji musím přišít. Dopoledne jsem sázel na zahradě sazenice rajčat, paprik, okurků atd. a Anděla samozřejmě pomáhala. Nejdřív vypila vodu z důlků, potom vytahala sazenice z půdy a nakonec, když už jsem myslel, že jsem nad ní zvítězil a nebude zlobit, lehla si přímo do řádku s paprikama :o). Odpoledne se rozhodla, že místo míčku bude běhat s dřevěným špalíkem. Na procházce potom obdivovala asi dvouleté dítko na kole. Samozřejmě nemůžu opomenout neustálé rvačky s Ellie. Myslím jako rvačky v dobrém. Ještě bych dodal, že se pokouší nesměle štěkat a staví se ji levé ucho.

15.5.2011

Od brzkých ranních hodin prší a protože jsem jel z práce na kole a poznal jsem sílu deště na vlastní kůži, je Andělka dnes celé dopoledne (kromě vycházek na venčení) doma a hrajeme si s hračkami. Odpoledne přestává konečně pršet, tak můžeme na zahrádku alespoň na chvíli. Ovšem napršelo takřka 10mm, takže zahrada podle toho vypadá. Andělka se kočkuje s Ellinkou a obě jsou jako vodníci. Odpoledne s námi Anděla fandí hokeji, no fandí, spí pod televizí :)

14.5.2011

Ráno, než Aleš odešel do práce, říkal mi, že byl s Andy venku jen jednou nad ránem, někdy kolem čtvrté. Dopoledne jsme byli na zahrádce. Maminka dala Andělce pod lehátko nepromokavou plachtu, aby se nám to naše mimino nenachladilo. Andělka řádila, ale pak přesně tam, kde byla plachta usnula. Po obědě jsme pak vyrazili do jedné obce na území Chřibů na návštěvu ke známým. Vzali jsme sebou všechny tři pejsky, Cestou tam Andělka zlobila, vadilo jí, že ji mám na klíně a ona nemůže dělat, co chce. Tam se ale pořádně vyřádila a cestou domů spala. Pokračovali jsme pak na návštěvu za dědečkem, tam Andělka tetě ukradla pečící papír a kouskovala ho. Potom zase usnula. Vypadá to, že to byl pro ni docela náročný den.

13.5.2011

Páteční den byl slunečný hned od rána. Andělku jsme začali učit „lehni“. Trochu jí trvalo, než přestala při lehání zvedat zadek. Nicméně je to těžší povel (dle mého mínění), takže tomuto budeme muset věnovat více času. Konečně se mi podařilo dodělat nový plot na zahradě, takže už by Anděla neměla mít kudy utéct. Tedy ne, že by utekla, ale jistota je jistota. Házeli jsme si s míčkem a hráli jsme si na to, kdo koho chytne. Včera jsme se zapomněli zmínit, že jsme Anděle koupili nové vodítko.

12.5.2011

Dnešní den začal pro Andělu vycházkou ke stánku pro modely hasičských aut. Cestou jsme procvičovali povel sedni. Začínáme ji učit, že když se zastavíme, ona zastaví také a sedne si. Asi pět zastavení z deseti si sedla. Dopoledne jsme s Andělou společně vybudovali přístřešek pro psy na zahradu, aby se měli kam schovat, když se jim nebude chtít až pod stromy na druhý konec zahrady. Anděla hned vyzkoušela, jak se ve stínu spí. Odpoledne a podvečer prožila Anděla se Silvinkou a neteřemi při hraní venku.

Alešova poslední věta: „Odpoledne a podvečer prožila Anděla se Silvinkou a neteřemi při hraní venku.“ mě nenechala chladnou a přiměla k pokračování. Neteř Nella je úžasné, ale divoké skoro čtyřleté dítko. Dost oprsklé, protože má dva starší sourozence. Ona v kombinaci se stejně divokou Andělou, to bylo něco. Šla s námi ještě Leonka, která je už velká, má 12 let. A taky velkou výhodu – už je vycvičená. Krom toho, že zvládá Nellinku, tak poslouchá. Na rozdíl od Nellinky a Andělky. :-) Procházka s holkama byla fajn, ale nějak mě zmohla. Zvlášť její závěrečná část, kdy Andělka sotva pletla nohama, měla hlad a žízeň a usínala pomalu za pochodu a Nella seděla na skluzavce a brečela, že ještě nechce jít domů...  Jestli Andělka neohluchla dnes, tak už nikdy. :-)

 

11.5.2011

Kolem půlnoci mě Andělka přišla vzbudit, tak jsem ji vzala ven. Měla průjem. Asi do dvou hodin mě vzbudila ještě třikrát a přesně tolikrát blinkala. Naštěstí mám rychlé reakce, takže to bylo na dlažbu a ne na koberec. Pak se mi cpala do postele, aby mi požalovala, jaká je chudinka nemocinkaná. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem se k ní sklonila se odrazila a vrazila mi nos do otevřeného oka... no bolelo to jako dost, myslela jsem, že jsem bez oka. Ráno se ale ukázalo, že nejsem Kyklop, tak je to dobrý. Jen trošku kníkla, když jsem šla do práce, ale byla statečná. Večer jsme pak šly na socializační procházku, potkaly nějaké pejsky a poseděly chvíli na autobusové zastávce u rušné silnice.

10.5.2011

Dnešní noc byla Anděla tak utahaná, že vstávala jen jednou. Po ranním krmení jsme byli s Andělkou, Sorbonnem a Ellie na zahradě, odkud se vraceli jako vodníci, protože byla opravdu dost velká rosa. Dopoledne jsme procvičovali povel „ke mně“ a „sedni.“ Anděla je šikovná holka a zvládá tyto povely již bez pamlsku. Jen ten aport nám pořád nejde. „Pusť“ ovládá, ale ne vždy míček přinese. Také jsme byli na procházce. Seděli jsme deset minut u rušné silnice na autobusové zastávce a Anděla se vůbec nebála. Večer mi pomáhala zalévat zahradu. Pomáhala mi takat hadici a pozorně sledovala proud vody. Andělka krásně přivítala Silvinku, když přišla po zničujícím, dlouhotrvajícím a vyčerpávajícím pracovním dni.

9.5.2011

V noci jsme vstávaly na venčení jen jednou – kolem půl třetí ráno. Pak Andělka vydržela až do pěti do rána, kdy vstávám do práce. Když jsem odcházela, předváděla divadelní představení s názvem:“Já chudinka opuštěná, nikdo mě nemá rád, nikdo si se mnou nebude hrát, nebudu mít koho okusovat.“ Rodiče byli ještě doma, takže když přestala vydávat hlasité trpitelské zvuky, vzali si ji dolů a tam pak byla celý den s Ellinkou a Sorbonnkem. Odpoledne, když jsem se vrátila z práce, tatínek omítal. Andělka mu ale zdatně sekundovala, měla maltu na nose. Večer mi Aleš byl na zahradě pro ředkvičky, abych měla do práce, šly jsme s Andy s ním. Andělka mu z bedýnky kradla ředkvičky a baštila je! Tohle mě neustále nepřestává udivovat. Andy baští zeleninu, dokonce syrovou a ještě si ji krade. Tu v kuchyni kedluben nebo řapíkatý celer, dneska ředkvičky...

8.5.2011

Jak bylo včera hezky tak dnes ráno to vypadalo, že bude pršet. Foukal studený vítr a na obloze se honily černé mraky. Nakonec nepršelo, ale bylo chladno. Odpoledne za námi přijela kamarádka a tak jsme Andělku opět socializovaly. Chvilku jsme poseděly na zahrádce a pak se vydaly na procházku. Andělce se začíná stavět jedno ucho a dnes poprvé si s ní Sorbonne chvíli hrál. Doposud na ni jenom vrčel, nebo dělal, že ji nemáme. Chvíli se dokonce honili a hráli si všichni tři – Sorbonnek, Ellinka i Andělka.

7.5.2011

Bylo nádherné ráno, odkvetlé pampelišky byly ojíněné a vycházelo slunce. Náš malý barbárek měl vlhké nožičky od ojíněné trávy a lehl si do bláta, kde žužlal trávu. Díky ní pak i Ellinka vypadala jako by šla na túru se stádem hrochů. Ráno začalo idylicky a skončilo důkladným odbahňováním dvou ženských. Sorbonne zůstal čistý. Odpoledne bylo seznamovací a socializační. Byli jsme u švagrovců, kteří disponují 3 (slovy třemi) dětmi ve věku 12, 9 a skoro 4 roky. Andělka se chvíli rozkoukávala a taky ty decibely byly pro ni trochu neobvyklé, ale byla moc šikovná. Když se trochu otrkala, začala si návštěvu a hru s dětmi i užívat. Obzvlášť se jí líbilo, když ji začaly všechny tři děti zároveň prokrmovat piškoty. Pokračovali jsme v krasojízdě k mužově babičce, tam už se rozkoukávala výrazně kratší dobu, za chvíli sondovala po bytě, co je tam zajímavého a k babičce byla krásně hodná a šetrná. (Děti ji taky solidně utahaly). Výlet jsme zakončili návštěvou mužovy maminky. Je to, co by kamenem dohodil. Andělka se tak seznámila i s výtahem. Netvářila se, že by ji to nějak zaujalo. Byt prošmejdila okamžitě. Tak důkladně, že zalezla za postel a nemohla dál ani zpět a začala kňučet. Naštěstí šla postel posunout a problém byl vyřešen. Třeba si to zapamatuje a dá si pozor, kam leze. Už jednou kvůli ní chlapi u nás doma přeskládávali půl dílny, protože někam zalezla, nemohli se k ní dostat a báli se, aby na ni třeba něco nespadlo.  Zpátky se jí moc nechtělo do výtahu (že by přeci jen nějaký dojem zanechal?), ale za chvilku se nechala přemluvit. Cestou zpátky spala, jako by měla za sebou náročný den. :-) Ve spaní pokračuje i doma, snad jí to vydrží celou noc...

6.5.2011

Odcházím do práce dřív, než se vrátí z práce Aleš. Andělka opět trošku plakala a opět rodiče neodolali a přesunuli ji dolů. Prý pak Aleše ani moc nevítala, asi byla uražená, že si dovolil jít vydělávat na granulky, místo, aby si s ní celý den hrál. :-) V posledních dnech si čím dál víc rozumí s Elinkou, perou se spolu, okusují a provozují řecko-římský zápas. Chlapi navíc betonovali podlahu v dílně, kdopak u toho asi nemohl chybět? Andělka. A kdo se na té podlaze podepsal? Andělka. Vlastními tlapkami všemi čtyřmi. Důvěrně se pak seznamovala se sprchou, když jí Aleš umýval pacičky. Ještě říkal, že doufá, že si nezabetonuje bříško, když si ty packy pak olizovala :-)

5.5.2011

Aleš ráno běžně chodí do pekárny a Andělku to nijak zvlášť nezajímá. Dnes šel taky, vrátil se, nachystal se do práce, převlékl (výjimečně do civilu, na kolo byla zima) a odcházel do práce. Andělka začala pokníkávat. Ptala jsem se jí, co blbne, že jsem doma, ale asi si zvykla, že má páníčka skoro pořád poblíž a pochopila, že tenhle odchod je jiný. Aleš totiž pracuje na směny a to tak, že je 24 hodin v práci, pak má dva dny volna a tak pořád dokola. A zatím byl se štěňátkem stále doma na „mateřské dovolené“. Chvíli po něm jsem do práce musela i já. Andělka začala plakat... byla jsem statečná a odešla do práce, naši byli ještě doma. Vydrželi chvíli a pak si Andělu vzali dolů a tam ta naše katastrofa řádila celý den i s Elinkou a Sorbonkem. Večer objevila pastičku na myši (zabezpečenou proti pejskům, aby je to nesklaplo, ale na Andělici ne dost). Chytla tu pastičku do tlamy a běhala s ní po obýváku, naštěstí ji držela šikovně a mně se podařilo jí tu pastičku odebrat, aniž by dostala po čumáku. V noci pak byla kupodivu hodná a spala skoro celou noc. Pravidelné venčení v dvouhodinových intervalech nepočítám. Hrát si chtěla jen po jedné venčící vycházce a jinak spinkala. Nebo si hrála potichu beze mě anebo si hrála nahlas a mě už jen tak něco neprobere, protože únava z nočního vstávání začíná být znát... :-)

Váží 5,6kg.

4.5.2011

Noc byla klidná. Anděla skoro vůbec nezlobila. Akorát nad ránem okusovala kolečko na kancelářské židli. Ráno na zahradě Andělu zábly nožičky, byla námraza, ale to bývá, když přes noc mrzne. Před desátou hodinou Anděla přeprala několikrát na zahradě Ellie. Párkrát si proběhla tunelem. Nacvičujeme chůzi s vodítkem po zahradě. Odpoledne Anděla mile překvapila. Zmákla procházku na vodítku rušnou ulicí bez větších, dalo by se snad říci i bez menších obtíží. Je velmi šikovná holka, samozřejmě, že byla v doprovodu Sorbonna a Ellie. Nemohli jsme je nechat doma. Část cesty šli společně, část cesty šla Anděla sama.

V noci vstáváme kolem 1:20, 3:20 a kolem páté ráno. Andělku venčíme na trávníčku před domem, někdy s námi jdou i Sorbo a Ellie, kteří bydlí spíše v přízemí s rodiči, i když mají volný pohyb po domě. Tedy teď úplně volný ne, máme v patře nad schody zábranu, aby Anděla nechodila po schodech a správně se vyvíjela. Když ale Ellie nebo Sorbo chtějí, přijdou nahoru a my jim otevřeme. Ellinka si štěkne a Sorbonek moc nechodí sám. No ale v noci! Když beru Andělu ven, někdy s námi Sorbo a Ellie jdou taky, někdy ne. Ale když se vrátíme domů, tak skoro vždycky začnou vyvádět a štěkat (hlavně Ellie) a dožadují se vypuštění na dvůr a zahradu (co kdyby si za těch 5 minut dovolil projít jejich územím nějaký nevítaný kocour).  Tam ale v noci Andělu nepouštíme, aby se nám neztratila. Tak vždycky ještě čekáme, až šeltičky zkontrolují zahradu a teprve potom můžeme jít spát. Tedy můžeme jít utahat Andělu, aby spala. :-) Výsledkem je, že než se vyvenčí jedna Andělice, je vzhůru celý dům. Když se Andělka v noci vzbudí, je to naštěstí poznat. Buď hlasitě funí, nebo začne něco likvidovat, okusovat a demolovat. Probudí nás a my víme, že se půjde ven. Je moc šikovná a nehoda doma se nám stala jen asi 2x. Čtvrtou noc co máme doma Andělku jsem se konečně i trochu vyspala a nepřipadala jsem si ráno jako po flámu. :-) Už to máme spolu natrénované.

Uvidíme jak to půjde, až bude manžel po „mateřské dovolené“ zase v práci a já budu muset všechny noční vstávání zvládat sama a nebudeme se moct střídat. Zjistíme to brzy, už zítra... :-)

Angel of Fire Fast and Foolish, oslovujeme ji Andy, ale mluvíme o ní jako o Anděle, Andělce, Andělici. O Andílkovi moc nemůže být řeč, leda tak o Andělovi s ďáblem v těle. :-) Měla jsem trochu obavy z borderky a borderčího temperamentu, ale musím říct jedno: zbožňuju ji! :-) Je jiná než naše šeltičky. Dělá všechno to, co moje šeltičky nikdy nedělaly, nebo dělaly nerady a já vždycky chtěla, aby to dělaly (hraje si s balonky, aportuje je, hraje si i s tvrdými létajícími talíři, je divočejší, ale akčnější) a baští ZELENINU (na což v údivu zírám nejen já a celá naše rodina, ale i Sorbo a Ellie) :-)

V posteli s námi spala první noc, ale od té doby spí na zemi. Vedle postele, nebo u topení, což je prakticky taky vedle postele, ale do postele moc nechce.

 

 
 

3.5.2011

Jestli v noci zlobila nevím, odpadl jsem vyčerpáním a v noci se starala Silvinka, neměl jsem sílu, abych jí pomohl. Dnes je opravdu škaredé počasí. Neustále prší, je chladno, takže se chodíme ven pouze venčit a hrajeme si doma. Dopoledne Anděla aportovala formou hry hračky, hlavně pískací, a když Ellie slyšela pískání, přiběhla se podívat, co de děje. Tak jsem ji pustil za zábranu a už si spolu hrají. Je krátce před desátou dopoledne a Anděla usnula. Odpoledne Anděla věnovala hraní si s Ellie a Sorbonnem. Večer poprvé dostala mezi zuby létající talíř, ať už štěněcí látkový a nebo plastový. Začíná rozeznávat povel "Pusť"

 
 

2.5.2011

Dnes jsem se skoro vůbec nevyspal. Když se po půlnoci Anděla vyvenčila, nechtělo se jí spát a zlobila. Musel jsem si s ní skoro do dvou do noci hrát s míčkem na špagátu. Až se utahala, tak jsme usnuli. Dnes poprvé byla doma sama. Sice to bylo jen pár minut, ale byla statečná a nic neprovedla. Když jsem přišel domů, vítala mě pusinkami a vrtěla celým psem. Když přišla Silvinka, tak vrtěla ještě víc. Byla radost se dívat na toto shledání. Dopoledne hlídal tatínek, utahal ji na zahradě tak, že celý podvečer prospala. S Ellie už si hrají, jako by se znaly dlouho. Ellie ji občas musí ale usměrnit, aby hranice hry nepřerostly v bolestivé hraní. Zalívala semnou stromky a od každého upíjela vodu. Večer byla klidná.

 
 

1.5.2011

Předchozí noci jsme se moc nevyspali, byli jsme neustále ve střehu, aby Anděla nepočůrala postel. Pokračuje seznamování s Ellie a Sorbonnem. Dnes také poprvé viděla další dva nové kamarády Vlčí špice.  Jsou to pošuci. Jednoho z nich Anděla kousla do čumáku, když uznala, že je moc dotěrný. Oblíbila si několik hraček, běhá za tenisákem. Občas ho i přinese. Velice se jí líbí zahradní hadice na zalévání. Neustále mi za ni tahá a strká hlavu pod proudnici na konci hadice. K večeru je unavená, ale to je určitě klid před noční bouří. Spí na zádech, opřená o zeď a nohy má opřené o radiátor, pod který se „zatím“ vleze.

 
 

30.4.2011

Dnes jsme nemohli dospat, jeli jsme si pro Andělu. Míša (chovatelka) nám ji přivezla do Opatovic nad Labem, kde probíhala ten den klubová výstava Borderek. Strávili jsme tam pěkné dopoledne a kousek odpoledne. Anděla si užívala poslední chvíle s maminkou, sourozenci, a dalšími kamarády. Zahnala nás černá mračna a hlavně doba, kterou s kterou jsme museli počítat na jízdu domů. Cestou zpět jsme projížděli několika silnými bouřkami a prudkými dešti.  Anděla zlobila a pořád chtěla řídit, respektive chtěla dělat cokoliv, jen ne být poslušná holka. Kousala do rukou, uší, nosu a tahala nás za vlasy (teda mě ani moc ne, za ten fotbalový trávník, co mám na hlavě, se moc tahat nedá). Se Sorbonnem a Ellie se poprvé viděli před domem a poté se dále seznamovali na zahradě. Z počátku bylo jejich seznámení plné rozpaků.  Očuchávání, nesmělé krůčky, ... První noc s námi spala v posteli, neodolal jsem těm jejím smutným očím.

 
 

zpět