Ellie Mae od Růžové vily

Narodila se 31.1.2008.

Můj rodokmen - zatím není doplněn

Ellie Mae si nás vybrala, ale dalo jí to pořádnou práci.  Začalo to někdy v únoru 2008.
Delší dobu toužím po fence Bílého švýcarského ovčáka. Rekonstruujeme dům, máme kousek zahrádky, tak snad za rok, dva bych si fenečku mohla pořídit.
Do té doby snad všechny práce dokončíme. Zatím jsem se rozhlížela na internetu, dívala se na CHS BŠO i když jsem už měla vybráno, odkud štěňátko chci, sbírala jsem co nejvíc informací. Znenadání se objevila nabídka, jestli nechci štěňátko borderky. Zrovna se narodily.
Nejprve jsem ten nápad zavrhla. Nedalo mi to ale a začala jsem si o borderkách zjišťovat co nejvíc informací. Narazila jsem na stránky CHS, které se mi líbily a napsala panu chovateli. Zavládla čilá korespondence. Skončilo to tak, že 1. 3. 2008 jsem si zamluvila fenečku borderky. Narodí se asi za rok.
Více zatím nebudu prozrazovat, abych to nezakřikla.
Možná si říkáte, jak to souvisí se štěňátkem šeltičky? Nebýt zamluvené borderky, nedívala bych se na stránky o pasení ovcí a lidí, co s pejsky pasou. Nenarazila bych na stránky CHS, kde mají nejen borderky, ale i pasoucí šeltičku. Nenechala bych mamince na monitoru otevřenou tuto stránku. No a maminka by tím pádem nenašla odkaz na CHS od Růžové vily, Kde měli čtyři štěňátka. Dvě fenky a dva pejsky.  Zamilovali jsme se na první pohled. Naštěstí do poslední a jediné volné fenečky. Ellie Mae.
Pár mailů paní chovatelce. Byla to trochu sázka do loterie. Nemohli jsme se jet na štěňátko jen podívat, cesta tam je zhruba 300 km.
22. 3. 2008 jsme si až od Karlových Varů přivezli fenečku Ellie Mae od Růžové vily. Předčila naše očekávání. Je krásná, zlatá s límečkem a je to malý diblík.
Jsme zvědaví, jak bude veliká.
Její maminka Auriga Drsná Vysočina má 33 cm, tatínek Elliot Golden Fleece du Clos Eperviers má 37 cm. Kdyby měla tak 35 cm, byl by to ideál. Ale nevím nevím. U nás i Heroušek, který vypadal, že nedoroste spodní hranici výšky dle standardu vyrostl tak, že byl spíš u té horní hranice. Možná i za. Bohužel neměl rád šrumec a cizí lidi, na výstavě jsme nikdy nebyli a ani změřeného jsme ho neměli.
Naši pejsci jsou těsně pod horní hranicí. Mají pěkné, silné kostry. A nám to tak vyhovuje. Když jsme Ellie dovezli domů, ,,velcí“ moc nadšení nebyli. Beluška se ji dokonce večer pokusila vyvést na zahradu. Asi někde slyšela pohádku o Jeníčkovi a Mařence, jak je tatínek nechal v černém lese. Jenomže si ji asi neposlechla do konce, že z toho lesa našli cestu ven. Ellie jsme hlídali a ven nepustili.
Máme ji doma 14 dní a všichni už si na sebe zvykli. Beluška si s ní krásně hraje, Sorbonek si trochu udržuje odstup, ale taky se zapomene a hraje si s ní. Oba ji vychovávají, ale ona si z nich nic nedělá.
Je hrozně zvědavá a nebojácná. A taky je zrovna ve věku, kdy mi nejvíc připomíná průtokový ohřívač…
Což mi připomíná, když jsme si ji vezli od paní chovatelky domů, zastavovali jsme, aby se štěňátko mohlo vyčůrat a napít. Pila, ale nečůrala. Cesta trvala asi 4 hodiny. Asi 10 minut od domova začala hrozně kňučet. Nevěděli jsme, co se děje, co s ní je. Za minutu se počůrala…
Velice oceňuji, že neblinkala.

 

.

 

.

V sobotu 18.10.2008 se Ellie zúčastnila 17. Moravskoslezké národní výstavy v Brně. V kategorii dorostu dosáhla vynikajícího umístění a byla ohodnocena jako Velmi nadějná 4.
V posudku rozhodčího (Milan Krinke) stálo: ušlechtilá hlava, silná kostra, méně klopené uši, dobře anatom. stavěná, správně předvedená.

zpět